Huna Kalani III.
Téměř po třech měsících se mi opět naskytla příležitost zúčastnit se dalšího – v pořadí již třetího setkání s Terezkou a s mými novými přáteli. Tématem tohoto setkání bylo „snění“ a já jsem se naivně domnívala, že po předchozích dvou lekcích práce mne čeká jen odpočívání a snění. Těšila jsem se, že si budu s vyřešenými vztahy a nabitá novou energií, jen užívat a snít. Hluboce jsem se mýlila. Celé tři dny byly naplněny praktickými cvičeními a meditacemi.
Při tomto setkání jsme se snažili hledat odpovědi na otázky, zda jsou naše problémy skutečné, nebo jenom v naší představivosti, jaká je skutečná povaha našich problémů, jak poznat rozdíl. S údivem jsem hleděla na Terezku, když vyslovila myšlenku, že ona osobně nehledá bezproblémový život. A já jsem doposud snila o životě, ve kterém se žádné problémy nevyskytují. Během tohoto semináře jsem si postupně uvědomovala, že většina mých špatných pocitů v minulosti pramenily z toho, že jsem si přála žít jen bezproblémový život. Potom mne ale každý byť i malý problém „vykolejil“, byla jsem nervózní a nešťastná, že se můj život nevyvíjí tak, jak jsem si vysnila. Měla jsem i tendence utéct ze skutečnosti, uzavřít se před světem a tam si v „bezpečí“ žít svůj vlastní život.
Terezka nám vysvětlila a na několika případech ukázala, jak je nebezpečné, když mezi skutečností a meditacemi chybí spojnice a co se stane, když mezi nimi vznikne propast. Upozornila nás na to, že čím více se rozvíjí stavy meditace, tím více je třeba rozvíjet skutečnost. Že duchovní vývoj nesmí být útěk od skutečnosti a že nemůžeme zůstat v duchovnu osamoceně, protože bychom pak neměli vliv na realitu. Uvedla i několik případů, kdy se člověk nesnažil vyřešit svůj problém, ale naopak se za každou cenu udržoval v pozitivním myšlení. Takovýto postup by mohl v důsledku vést i k schizofrenii.
Znovu jsem si potvrdila, že podstatou Huny není udržovat se v pozitivním myšlení za každou cenu. Pochopila jsem, že je úplně normální, když nám život přináší problémy, které jsme nuceni neustále řešit. Huna nám jen radí jak. Na základě toho se teď snažím změnit svůj pocit vzhledem k realitě. Dříve jsem si libovala ve všednosti a děkovala za každý den bez problémů. Den s problémy byl pro mne výjimečný a nenormální a tím ve mně vzbuzoval už dopředu strach a stres. Díky Terezce se mi daří tento pocit změnit - obrátit. Den s problémy je normální a den bez problémů je výjimečný. Pomáhá mi to zbavit se „blbých pocitů“ z jakékoliv odchylky od normálu. S každým vyřešeným problémem se později dostaví i odměna - pocit radosti a hrdosti nad tím, že jsem to dokázala vyřešit.
Wai
