Setkání s Terezkou
Dlouho, dlouho – celé dva roky od mého prvního setkání s Kukui-Marjánkou Vrabcovou jsem hledala nějaký kontakt na lidičky, kteří by se zajímali o Hunu. A nedávno se mi mé přání splnilo! Kontakt jsem našla, zpřetrhaná nit byla navázána a já jsem se přihlásila na seminář o Huně.
Plna očekávání jsem nedočkavě studovala vše, co se mi doposud podařilo o Huně shromáždit. Chtěla jsem být na nové setkání s Hunou co nejvíc připravená. A pak nastal den D a já jsem jela. Seminář se konal nedaleko místa mého bydliště a vedla ho Terezka, badatelka kultury Polynésie, terapeutka vztahů pro individuální i skupinovou práci. Musím přiznat, že jsem byla v první chvíli trochu zklamaná a potom i zmatená, že Huna, se kterou nás seznamovala Terezka, není ta Huna, se kterou jsem se doposud setkala já. Kde je sedm principů Huny, barvy a zvířata, která se k nim pojí? Kde je sedm oken přání? Vždyť tato Huna je tak odlišná! Co napíšu na mé stránky, jak mám pokračovat, když skutečnost je úplně jiná? Mám dosud napsané články opravit, nebo úplně vymazat, nebo dokonce své stránky zrušit? Vždyť to, co jsem shromáždila a napsala, je úplně jinak!
Terezka ale o těchto rozdílech věděla a postupně je vysvětlila. Způsobem, jakým to udělala, si získala moji důvěru. Trpělivě, nenásilně vysvětlovala, nic nevnucovala ani neodsuzovala. S úctou a pochopením k těm, kteří se snažili Hunu znovu oživit, ale neměli dost příležitostí k tomu, aby pronikli až k pramenům, kde se skrývala podstata moudrosti Huny. A tak se stalo, že se nevědomky, v dobré víře pro dobrou věc, dopustili ve výkladu Huny několika nepřesností. Na své cestě za poznáním Huny jsem se i já vydala jiným směrem. Dostala jsem teď příležitost vydat se hlavní cestou? Ale který směr je správný? Možná se snažím srovnávat nesrovnatelné. Věděla jsem přece, že Huna je odlišná podle toho, který rod si ji předával z generace na generaci.
První den na semináři s Terezkou jsem se nemohla plně soustředit, stále jsem chtěla zjistit, který výklad Huny je správnější. Došla až k pramenům vzniku Huny Marjánka, nebo Terezka? Marjánka kladla největší důraz na sedm principů Huny, Terezka na vyjasnění a vyřešení vztahů, které jsme nejprve zjistili kreslením rodinných map a ty se potom při terapii učili napravit.
Nakonec jsem přestala řešit, která Huna je ta správná. Načerpám nové poznatky a pak si z obou cest vyberu to, co je pro mne nejlepší. Mohu si vybrat (1.princip) svobodně (2.princip) na jaký cíl zaměřím svou energii (3.princip) ve kterém okamžiku (4.princip) s láskou (5.princip) s životní sílou a sebevědomím (6.princip) a bude-li to fungovat a budou-li výsledky (7 princip) bude to ta správná cesta. Přestala tedy myslet na to, co jsem až doposud o Huně věděla a snažila se načerpat co nejvíc nových informací. Na sedm principů Huny přijde řada třeba později.
Hned na začátku semináře nás Terezka vyzvala, abychom vyslovili své přání. Řekla jsem tehdy, že bych chtěla mít tolik moudrosti, abych poznala, jaký je můj úkol tady na této zemi, a tolik síly a zdraví, abych tento můj úkol mohla splnit. Potom jsem při jedné z meditací dostala darem klíč. Velký starodávný klíč, jenže jsem nevěděla, k čemu patří. Dlouho jsem přemýšlela, co tento symbol pro mne znamená. Teď už to vím! Rozluštění bylo tak jednoduché, tak blízko mne, že jsem si ho hned neuvědomila. Tím klíčem je pro mne Huna! Když teď doma v klidu přemýšlím o mých zážitcích z tohoto setkání, uvědomuji si, že i v dalších meditacích nacházím symboly, ze kterých mohu složit odpověď na mou otázku. Je to starobylá svítilna, s jejíž pomocí jsem ochraňovala světlo, aby nám během meditace co nejdéle vydrželo. Jsou to děti, kterými jsem byla během meditací obklopena a kterým jsem předávala své zkušenosti. Jsou to květiny, které jsme chystali ostatním pro radost.
Nejsilnější zážitky na mne ale čekaly až třetí den semináře. Byly úžasné, neuvěřitelné a nezapomenutelné. Mám-li je popsat, musím se nejdřív zmínit o tom, že jsem se od jistého okamžiku mého života nevracela ve vzpomínkách do svého dětství. Bránily mi v tom pocity viny a bála jsem se tmy, kterou jsem tam viděla. Tak se stalo, že jsem zapomněla. A zapomněla nejenom to špatné, co jsem si do tmy zahalila, ale i to krásné, co mě celé dětství provázelo.
Terezka nás naučila, jak poděkovat svým rodičům za dar života, ať už se potom stalo cokoli. Laskavě a bezpečně mě potom vedla tmou, která zahalovala mé dětství, až k okamžiku mého početí. A pak se stalo něco úžasného! Když jsem děkovala svým rodičům za dar života, viděla jsem světlo, které prozářilo černou tmu a pocítila jsem ohromnou sílu lásky mých rodičů. A já jsem si vzpomněla, že jejich láska mě provázela po celé dětství a uvědomila si, že mi to jen neuměli dát najevo. Pochopila jsem, že láska mých rodičů je tu stále se mou a je pořád stejně silná, i když můj tatínek již nežije. Pocítila jsem obrovskou úlevu a zaplavil mě nádherný pocit štěstí. Těžko se to popisuje slovy těm, kteří to neprožili.
A tak se během jednoho víkendu splnilo mé přání a navíc jsem dostala dar. Klíč, kterým je Huna. Našla jsem úlevu, pohodu, sílu i hlubokou moudrost a s nimi ruku v ruce určitě přijde a dál půjde i zdraví. Naučila jsem se poděkovat svým rodičům nejenom za dar života, ale i za krásné dětství prosluněné jejich vzájemnou láskou. Poznala jsem, jaký je můj úkol tady na této zemi a dostala dost síly, abych ho mohla co nejlépe splnit. Skončila jsem své hledání a teď se mohu věnovat dalšímu sebevzdělávání, mohu se podělit o pohodu, radost a harmonii ve své rodině, domě, městě …………….
Děkuji Terezce, děkuji všem, kteří byli v této chvíli se mnou.
Děkuji Tobě Huno ! Wai
Co dodat?
Ať moje světlo dlouho svítí na cestu všem, kteří chtějí jít se mnou!
