Eckhart Tolle – Ticho promlouvá
12. 1. 2012
Eckhart Tolle – Ticho promlouvá
Tolleovo poselství je jednoduché:
Když se spojíme s tichem ve svém nitru, překročíme hranice své aktivní mysli a emocí a objevíme hloubku trvalého klidu a spokojenosti. S tímto poselstvím se seznámily miliony lidí na celém světě v Tolleově první knize Moc přítomného okamžiku. V této knize je vysvětleno jeho učení srozumitelným způsobem, který může každý pochopit.
Kniha je rozdělena do deseti kapitol, kde jsou stručně vyjádřeny Tolleovy myšlenky, z nichž vybírám některé, které mne nejvíc naučily nebo zaujaly:
I. Ticho a klid
Kdykoli je kolem vás ticho – naslouchejte mu. Vnímejte je. Věnujte mu pozornost. Naslouchání tichu vyvolává ticho ve vašem nitru, neboť ticho lze vnímat jedině skrze ně samé. Všimněte si, že když vnímáte ticho, tak nemyslíte na nic. Uvědomujete si, ale nemyslíte.
Jakmile si začnete uvědomovat ticho, okamžitě se dostanete do stavu bdělosti. Jste přítomní. Vymanili jste se z dlouhých tisíciletí kolektivního návyku.
Podívejte se na strom nebo na květinu. Tiše ji vnímejte. Jak je tichá, jak hluboce je zakořeněná v Bytí. Dovolte přírodě, aby vás učila tichu.
Když se díváte na strom a vnímáte jeho tichý klid, sami se uklidníte. Spojíte se s tichem na velice hluboké úrovni. Cítíte jednotu se vším, co vnímáte v tichu a skrze ně. Uvědomovat si svou vlastní jednotu se vším kolem sebe je pravá láska.
II. Mimo racionální mysl
Vnímejte energii svého vnitřního těla. Jakmile ji začnete vnímat, duševní hluk se utiší nebo úplně zmizí. Vnímejte energii ve svých rukou, nohou, břiše a hrudi, Vnímejte život, kterým jste, život, který oživuje vaše tělo.
III. Egoistické já
Ustavičné stěžování a reaktivita jsou oblíbené způsoby, jak ego posiluje samo sebe. Snažíte se tak dokázat, že máte pravdu, zatímco všichni ostatní se mýlí. Když máte „pravdu“, cítíte se nadřazení a právě pocit nadřazenosti posiluje vaše ego. Ve skutečnosti však posilujete pouze svou falešnou představu o svém já.
Uvědomujete si onen nespokojený hlas ve své hlavě?
IV. Teď
Tento jediný okamžik – teď – je to jediné, čemu nemůžete uniknout. Je to jediná konstanta ve vašem životě. Ať už se děje cokoli, ať se váš život mění sebevíc, jedno je jisté: vždycky se to děje teď.
Jelikož z přítomného okamžiku není úniku, proč jej nepřivítat, proč se s ním nespřátelit?
Když se s ním spřátelíte, budete se cítit dobře kdekoli. Jestliže se v přítomném okamžiku necítíte dobře, budete nespokojení, ať jste kdekoli.
V. Čím opravdu jste
Mnohé běžné výrazy a někdy dokonce i sama struktura jazyka ukazují, že lidé často nevědí, čím jsou. Řeknete například: „Přišel o život“, nebo „můj život“, jako by život byl něčím, co můžete vlastnit nebo ztratit. Ve skutečnosti život nemáte, neboť vy sami jste život. Jediný život, jediné vědomí, které prostupuje celým vesmírem a bere na sebe dočasné formy, aby mohlo zakusit svou existenci jako kámen nebo stéblo trávy, jako zvíře nebo člověk, jako hvězda nebo galaxie.
Uvědomujete si v hloubi své duše, že už to víte?
Cítíte, že tím už jste?
VI. Přijetí reality
Všechno, co přijmete bezvýhradně, vám přinese klid, dokonce i přijetí skutečnosti, že něco přijmout nemůžete a že se něčemu bráníte. Nechejte život na pokoji. Nic mu nevnucujte.
VII. Příroda
Poslouchejte zvuky přírody – šustění listů ve větru, šumění deště, bzukot hmyzu, zpěv ptáků za úsvitu. Naslouchejte celou svou bytostí. Pod hladinou zvuků je něco většího: posvátnost, jíž nelze pochopit myšlením.
S přírodou se spojíte nejintimněji tak, že se soustředíte na svůj dech. To je velmi léčivé a posilující cvičení, které vám usnadní přechod z pojmového světa myšlení do vnitřního světa nepodmíněného vědomí.
Přírodu potřebujete jako učitelku, která vám pomůže spojit se s Bytím. Tento vztah však není jednostranný, neboť příroda zase potřebuje vás.
Od přírody nejste odděleni. Všichni jsme součástí jednoho Života projevujícího se v nesčetných formách, jež jsou vzájemně propojené. Když si uvědomíte posvátnost, krásu, důstojnost a neuvěřitelný klid, v němž existuje například květina, něčím ji obohatíte. Prostřednictvím vašeho vědomí poznává příroda sama sebe. Skrze vás poznává svou krásu a posvátnost:
Celá příroda spočívá v objetí nesmírného tichého prostoru. V jeho objetí jste i vy.
VIII. Lidské vztahy
Jestliže se na někoho podíváte a cítíte k němu velkou lásku nebo jestliže pozorujete přírodu a najednou se něco ve vašem nitru rozechvěje, zavřete na chvíli oči a vnímejte esenci lásky neoddělitelné od toho, čím jste. Vnější formy jsou jen přechodným odrazem vašeho nitra. Proto vás nikdy neopustí láska a krása, jež jsou vaší přirozeností, i když vás opustí vnější formy.
IX. Smrt a věčnost
Někteří lidé se těsně před smrtí stanou klidnými a téměř průzračnými, jako by něco vyzařovalo z jejich rozpadající se tělesné formy.
Někteří velice staří nebo nemocní lidé se během posledních týdnů, měsíců nebo dokonce roků života stávají téměř průhlednými. Když se na vás dívají, z očí jim září jasné světlo. Tito lidé už necítí žádné psychologické utrpení. Už se dávno odevzdali a jejich ego se rozpustilo. Umřeli dlouho před svou fyzickou smrtí a poznání, že v sobě mají něco nesmrtelného, našli hluboký vnitřní klid.
X. Utrpení a konec utrpení
Překročte hranice dobra a zla tím, že přestanete označovat věci za dobré nebo špatné. Když se tohoto návyku zbavíte, začne vámi proudit síla vesmíru. Budete-li přistupovat k životu pozitivně, síla života téměř okamžitě změní v dobré ty skutečnosti, které byste dříve považovali za „špatné“.
Všimněte si, co se stane, přestanete-li označovat své zážitky za špatné a začnete-li je přijímat takové, jaké jsou.
Každá myšlenka v této knize je jako drahokam, jako perla, krásná, vzácná a posvátná. Je těžké vybrat tu nejlepší, je těžké vytrhnout ji z kontextu celé knihy – ale opsat zde celou knihu není možné. Proto si ji sami přečtěte. Určitě i vy v ní najdete „ty své“ myšlenky, které vás osloví a které vás něčemu naučí.
Děkuji, že jsem se na své cestě opět posunula kupředu. Wai
