Setkání s Květou Fialovou
Setkání s Květou Fialovou
Využila jsem příležitosti a zúčastnila jsem se besedy se stále pozitivně naladěnou bytůstkou, človíčkem stále sršícím energií a radostí ze života a navzdory věku, který by jí mimochodem nikdo nehádal, s elegantní dámou - herečkou Květou Fialovou. Věřím tomu, že to nebyla jen šťastná náhoda, ale že jsem si setkání s ní vysnila, či lépe řečeno přivolala pomocí Huny. Prožila jsem pěkný večer, získala její knihu s věnováním a mohla jsem jí osobně poděkovat za energii a radost ze života, kterou šíří kolem sebe. Některé postřehy z jejího vyprávění a z její knížky mne zaujaly a oslovily tak, že jsem si je zapsala.
- Dobra je na světě rozhodně víc než zla. Dobro je ovšem potichu, je skromné a pokorné, kdežto zlo se projevuje hlučně a hřmotně. Duchovně krásných a ušlechtilých lidí je opravdu hodně, například dalajláma září soucítěním, laskavostí, vyzařuje věčnost.
- „Ať se stanu v každé době, nyní a navždy, ochráncem těch bez ochrany, vůdcem pro ty, kdo ztratili cestu, lodí pro ty, kteří plují přes oceány, mostem pro ty, kteří přecházejí řeky, úkrytem pro ty, kdo jsou v nebezpečí, svítilnou pro ty, kdo nemají světlo, útočištěm pro ty, kdo nemají kde hlavu složit a sluhou pro všechny potřebné.“
Jeho Svatost 14. dalajláma - Lidé, kteří v sobě mají víru, pokoru a vděčnost, vyzařují světlo. Jejich svíčka hoří. Chci udržovat hořící svíčku.
- Nestačí zvolit si správnou cestu, musí být také příjemná .......
- Jen štěstí a bolest, když se tak pořád prostřídávají, přicházejí, vyměňují se , usedají společně k našemu stolu, nakonec i způsobují, že se naučíme přijímat vše s pokorou. Ne vyděšeně.
- Kdo dává jen ze svého majetku, dává málo. Když dáváme něco ze sebe - opravdu dáváme. Vše co máme, bude jednoho dne rozdáno, a proto musíme dávat nyní, aby doba dávání byla naše, ne našich dědiců.
- Přijmi cestu, která je ti dána z nějakých důvodů, poděkuj a snaž se pochopit svůj úkol a úděl a zvládnout je co nejlépe.
- Chceme-li zahnat strach, musíme vědět, že sídlo strachu je v našem srdci, ne v rukou toho, koho se bojíme.
- Když naše svoboda ztratí svá pouta, stane se sama poutem ještě větší svobody.
- I v té nejšedivější skutečnosti všedního dne můžeme přece pocítit, jak voní louka, rosa, vzduch v lese, jak ve větvích stromů zpívají ptáci. I v těch nejhorších okamžicích záleží jen na nás, zda to pocítíme.
- Naše tělo je harfou naší duše a je jen na nás, zda z ní vyloudíme sladkou hudbu, anebo jen zmatené zvuky.
Krásné myšlenky. S úžasem si uvědomuji, že v některých nalézám i principy Huny. Již několikrát jsem se odchýlila od mé cesty, abych se vždy nakonec, nějakým nevysvětlitelným způsobem, k Huně zase vrátila. Co k tomu dodat.......
D Ě K U J I
I já bych chtěla být svítilnou .......
Wai
