Pro příštích sedm generací
Carol Schaefer
Pro příštích sedm generací – Rada moudrých žen představuje svou vizi budoucnosti Země
Šťastnou náhodou mi přišla do ruky knížka o třinácti babičkách, které se sešly, aby pomohly zachránit planetu Zemi. Setkání těchto babiček bylo předpovězeno nezávisle na sobě na několika místech světa. Dle proroctví nadejde nová doba, až se sejdou Stařenky ze čtyř světových stran. Každé z těchto babiček byla účast předpovězena jiným způsobem a bylo tak učiněno již v jejich útlém dětství. Podle věštby má každá z nich povinnost, až nastane čas, kdy bude ohroženo přežití lidstva a možná i celé planety Země, odevzdat své nejtajnější a nejsvětější učení. Principem, který umožní přežití, je návrat k žití v souladu s přírodou a ve vzájemné úctě jednoho k druhému.
Nikdo nevěděl, kolik babiček se má sejít. Přesto jedna z nich na setkání přivezla třináct kamenů a třináct orlích per, o které pečovala již od svých devíti let. Dostala je od své prababičky, která jí je předala, aby byly darovány jednou, až nastane ten pravý čas, Radě Babiček. A babiček se sešlo právě třináct.
Podle proroctví stvořil Bůh čtyři lidské rasy čtyř barev a každé z nich přiřkl úkoly, jejichž splněním vznikne svět, v němž bude život opatrován v jednom posvátném kruhu. Proroctví dále praví, že dokud se všechny čtyři rasy nesjednotí, nenastane skutečný mír. A právě tyto babičky představují všechny čtyři rasy a pocházejí ze čtyř různých světových stran.
První část knihy seznamuje s jednotlivými babičkami a s jejich pohnutými osudy. Ve druhé části knihy jsou uvedeny pokyny pro naši dobu a tato končí motlitbou, kterou věnovala jedna z babiček prvnímu Shromáždění v říjnu r.2004.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a byla jsem nadšená, že konečně nastal čas, kdy se v této uspěchané době zastavíme a začneme se znovu starat o prostředí, ve kterém žijeme a že najdeme opět cestu jeden k druhému. I když už podle názvu knihy je zřejmé, že by to mohlo trvat i sedm generací.
Knihu jsem s nadějí v lepší budoucnost lidstva zavřela a zapnula televizi, abych se podívala na večerní zprávy. Když jsem tam uviděla tu hrůzu, násilí, nenávist a závist, dostavil se pocit beznaděje a bezmocnosti. Veškeré úsilí Babiček mi připadalo naivní a marné. Knihu jsem pak založila do knihovny s tím, že 13 Babiček asi na záchranu naší planety stačit nebude.
Stále jsem však musela na babičky myslet. Ta kniha se mi určitě nedostala do ruky náhodou. 13 babiček asi stačit nebude, ale kdyby se jejich moudrostí řídilo více lidí, pak už je naděje větší. Ale jakou úlohu mám hrát konkrétně já? Jak mohu pomoci? Pověděla jsem o knize několika svým známým, vyprávěla jsem o babičkách svému sedmiletému vnoučkovi, ale pořád jsem cítila, že bych mohla udělat víc. Na internetu jsem našla stránky www.radamoudrychzen.cz. a na nich Internetový Kruh příznivců Třinácti domorodých Babiček. Mezi prvními členy je i překladatelka knihy o Babičkách Julie Leitgebová. Když jsem si zadala její jméno do prohlížeče, zjistila jsem, že přeložila další knihu, tentokrát o havajské léčebné technice Ho´oponopono. Kniha se jmenuje “Svět bez hranic”. Hned jsem si ji objednala a po přečtení mi bylo jasné, co může učinit každý z nás. Čistit, čistit, čistit. Naprosto všechno a bez výjimek. Bez nás se nic neočistí. Jen tak může každý z nás Babičkám pomoci. Wai